Cindy Nyx Marille

"everybody has a chapter they don't read out loud" 

Meno: Cindy Nyx

Priezvisko: Marille

vek: 18

Druh mágie: vzduch

Provincia: Artem

Charakteristika:

Kdyby měl Tony Stark dceru s Black Widow, ta by poté přefikla Lokiko a jejich syn by měl dítě se Scarlett Witch... tak byste pravděpodobně pohoršili fanoušky Marvel, ale Cindy by z toho nevznikla.

Cindy... to je prostě Cindy. Jeden z nejoriginálnějších čarodějů na planetě, které znám. Nedá se k nikomu přirovnat a museli byste z každé postavičky Medvídka Pú vzít něco, abyste se alespoň trochu přiblížili. Tahle slečna je přirozeně hezká hned po ránu. Neplácá na sebe tuny make-upu, nepotřebuje si ráno žehlit vlasy a ať na sebe hodí sebedivnější kus hadru, bude jí to slušet. Závidíte? Protože já ano. Typické jsou pro ni dlouhé, tmavé hnědé vlasy, které má málo kdy zapletené do složitých účesů. Má ráda volnost - účes, kterého se ani nemůže dotknout, aby jej náhodou nezničila, není ale vůbec nic pro ni. Jelikož si na první pohled budete asi všímat jiných předností, na ten druhý vás zaručeně uhranou oříškové oči, které na slunci září jako tekuté zlato. Právě z těch očí toho můžete většinou tolik vyčíst. Sice je vysoká nějakých pouhých 166 centimetrů, ale v dnešní době už není problém vzít si pěticentimetrové podpatky, aby vám buď viděla do očí, nebo na vás shlížela ze shora. V klidu, to byl vtip, ona by si nikdy nedovolila chovat se povýšenecky.

Ve většině případů působí dost sebevědomě. Zakládá si na tom, aby každý její krok vypadal jistě. Chyby jsou přeci nepřípustné. Ale s Cindy je to jako s poupětem růže. Když odtrhnete svrchní lístky, naleznete další. Pokud je někdo komplikovaná osoba, tak právě tahle brunetka. Nikdy nepoznáte, jestli když řekne "ne", myslí opravdu ne. Nedá se říct nic jiného, než že pro každého je tahle dívka někým jiným. U každého se odváží odkrýt jinou stránku samy sebe a ani její nejlepší kamarádka ji vlastně pořádně nezná.

A jaká tedy Cindy doopravdy je? Možná až přehnaně citlivá. I když umí být silná, nějaké věci si vezme strašně k srdci. Bývá upřímná a nemotá se tam, kde ji nechtějí. Což o to, je ráda středem pozornosti, ne že ne. Ale nemá potřebu se všude cpát, otravovat lidi svojí přítomností a snažit se jim zalíbit za každou cenu. Když jí někde nechtějí, tak se prostě vydá tam, kde ji chtít budou. Ale pokud si už něco usmyslí, tak se jí to ani nemusíte snažit vymluvit. Takže pokud vám oznámí, že teď jdete tancovat v dešti, tak jdete prostě tancovat v dešti, neexistuje žádné ale. Cindy se rozhodla a Cindy vám nedá pokoj, než s ní do toho deště vlítnete. Nebojí se riskovat, má ráda nové výzvy a dobrodružství, i když mohou být nebezpečná. Předem bych upozornila, že je nejen strašně lekavá, ale i opatrná a pozorná. Nepokoušela bych se k ní být vámi přikrást, při nejlepším si vás nevšimne a pak bude naštvaná, že jste ji vylekali.

Jak už jsem někde zmiňovala, nevěří na lásku. Příroda ví, jestli se ještě vůbec dokáže někdy zamilovat a pokud ano, jestli z toho nebude kompletně zmatená. Tyto city jsou pro ni tabu, uzamčené hluboko v srdci a ona se až moc bojí, než aby někomu věnovala klíč, kterým by mohl ten zámek otevřít. Jinak je ale dost žárlivá. Uvnitř to vždycky byla a vždycky bude vyděšená a ubrečená malá holka, co se bojí každé další překážky, kterou ji život připravil do cesty. Nakonec se jim ale s rozklepanými koleny postaví čelem a pokusí se nesklonit hlavu a nezakopnout na úvodní dráze. Nic jiného jí totiž v životě nezbývá než bojovat si za to, co chce nejvíc.

Ale abychom přešli i ke světlé stránce, tak je Cindy laskavá a strašně hodná dívčina. Jen je občas až moc upřímná, což ji hodně lidí dává za zlé. Jenže ona zlá být opravdu moc neumí. Spíše je velmi pomstychtivá a v momentě, kdy se chce opravdu pomstít, tak mívá záchvaty vzteku, kdy si vlastně neuvědomí, jakou chybu dělá. Ale když ona by nejradši měla ze všech kamarády, jenže jí dost lidí opravdu nemusí. Možná kvůli tomu, jak je ve všem zmatená. Ve svém životě rozhodně nemá pořádek, takže ani ve své povaze. Někdy má prostě dny, kdy je šťastná, na všechny se usmívá a všude roznáší pozitivní energii, jindy je zase protivná, všechno jí vadí a nejradši by zalezla zpátky do postele. V takové chvíle na ni radši nemluvte. No opravdu.

Pokud něco ztrácí, tak je to kontrola. Má problém si hlídat vlastní emoce a pocity a většinou se řídí spíš srdcem než hlavou. Zase abychom jí neškodili, tak je celkem dost dobrá herečka. Většinou prvně koná a až pak přemýšlí. Co se týče stresových situací, tak dokáže zachovat klidnou hlavu a přemýšlet nad tím, jak zachránit ostatní. V tu chvíli ji na sobě ani tak moc nezáleží.

Nebojí se odvázat, a to nejen u oblečení. Pokud budete mít zájem a budete alespoň trochu vypadat, nemá problém se s kýmkoliv vyspat. Že by ale chodila po okolí a všech se ptala, jestli si náhodou nechtějí vrznout, to není její styl. Je taková, že jí to moc nezajímá. Tyhle věci jsou jí celkem jedno. Pokud ji ale něco ukradené není, tak je to polibek. Takový ten pravý, pohádkový polibek na rty, který si nenechá ukrást. Je to pro ni něco takového, že na rty políbí či se nechá políbit jen od někoho, koho opravdu miluje. Takže asi hodně štěstí, její plné rty přímo svádějí k tomu, aby je někdo líbal. A její duše zase míří k tomu, že už se zamilovat nechce.

A celkové shrnutí? Cindy je náladová, komplikovaná osoba, která všem hned uvěří a je až moc jednoduché si získat její důvěru. Na druhou stranu je ale ještě jednoduší ji něčím zranit či zklamat. Pozor, nemá ve zvyku dávat druhé šance. I když je andělsky krásná, je přeci pořád jen obyčejná čarodějka, která má spousty chyb. Jenže chyby jsou právě tím, co nás dělá dokonalým. A všechny chyby, které má tahle brunetka, dávají dohromady něco kouzelného. Dívku, ve které najdete skvělou kamarádku a úžasnou holku. A klidně můžete říkat, že dokonalost neexistuje. Ale já ji vidím v Cindy, tajemné princezně se smutným životem, a i přesto sílou rozdávat radost okolí.

záujmy:

ráda zpívá, hraje na kytaru a na klavír, kreslí (dost depresivní obrázky), miluje sport - i proto, jak je dostupný, ráda běhá, tancuje; tráví čas s přáteli, navštěvuje různé večírky a party a miluje noční procházky či noční koupání v jezeře a pozorování hvězd

História: Každý, kdo chodí po tomhle světě, má stejné přání - a nemusí ho ani vyslovit nahlas. Všichni přeci chtějí být šťastní. Mít krásný život plný lásky rodičů, pravé romantiky a problémů, které vyřešíte během minuty a nepřinesou vám následky do budoucnosti. Jen si představte takový život. Ten skvělý domov, kam se rádi vracíte, psího kamaráda, co vás vítá u dveří a rodiče, kteří vám čtou pohádky na dobrou noc. Máte? Pokud ano, tak to můžete zase rychle zavrhnout, protože něco takového Cindy nikdy nezažila.

Penelope Rhea Roweny byla dívka z bohaté rodiny. Žila v jediné bohaté čtvrti provincie Criminalus, kde zůstávali s rodinou jedině proto, jaké postavení tam měl její otec, který stál skoro v čele provincie. Tedy vlastně, lezl do zadku králi a lordům, díky čemuž zde měl za mlada skoro hlavní slovo. Mladá Penelope, jejíž rodiče ujížděli na řecké mytologii, byla bezproblémové dítě. Taková rozmazlená slečinka, která neuměla říct nespisovné slovo a nikdy neměla žádný problém. Tedy... dokud nepoznala Isaaca Marille, problémového sirotka z ulice, který kvůli zimě přišel o malíček na levé ruce. Tohle čertovo kvítko se už v těch sedmnácti živilo kvašením alkoholu, který prodávalo na černém trhu. Ve směs to byla láska založená jen na sexu, z čehož nemohlo vzejít nic dobrého. A tak Penelope čeká své první dítě v šestnácti, kvůli čemuž je vyhnaná z domu.

O pět let později, již do "šťastného" manželství Penelope a Isaaca, přichází krásná a zdravá holčička, Cindy Nyx Marille. Se svými rodiči si už jednoletá dcera vůbec nerozuměla, oproti tomu měla ale dokonalý vztah s Jasonem, jejím starším bratrem. Zatímco její matka udržovala domácnost a ve volném čase vyučovala hodiny klavíru a zpěvu, její otec se na nedalekém statku staral o koně a po nocích okupoval hospody a trávil čas s hodinovou společností. Penelope, jakožto vzorná manželka, to se vší snahou přehlížela. Nikdy si nedovolila svému muži cokoliv říct.

Ani dětí si nikdo nevšímal, matka na ně neměla čas a otec... tomu nestály ani za starou bačkoru. Okouzlující brunetku tedy vychovával starší sourozenec, který ji věnoval všechen svůj volný čas. A tak již ve třech letech lezla Cindy po stromech, šermovala s klacky a kradla na trhu. Objevovala i svůj element vzduchu, který ji nedělal problém ovládnout. Jenže poté její bratr záhadně zmizel, a tak dívka zůstala sama. Až teď si uvědomila, co všechno pro ni udělal. Poznala důvod, proč jí opakoval, že se má na noc zamykat v pokoji, proč se má otci vyhnout velkým obloukem.

Malá Cindy se v pěti letech setkala s problémy každodenního života, opilým otcem, který se ji několikrát pokusil zneužít, a bolestí, která pro ni byla doteď neznámá. Musela si začít dávat pozor na jazyk, chovat se tiše a být vzornou dcerou. Ve směs nevycházela z pokoje, před jehož dveře vždy pečlivě přisunula malou komodu. Klíč ze zámku totiž záhadně zmizel.

Její matka umřela v devětadvaceti letech na otravu jídlem, kdy bylo Cindy pouhých osm let. V den pohřbu se dítě prvně setkalo se svými prarodiči, kteří nezapomněli ze všeho obvinit jejího otce. Isaac, zdrcený ze ztráty své ženy a naštvaný z nadávek jejích prarodičů, si ten večer zlost vylil na Cindy, která následující tři dny a noci nejedla, nespala a nevyšla z pokoje.

Tím se ale situace u nich doma kupodivu lepší. Cindy, jakožto jediná zbývající z rodiny, si s otcem začala budovat nějaký ten vztah. Isaac přestal vysedávat v hospodách a konečně pochopil nějakou tu zodpovědnost. Svoji dceru naučil důležitým zkušenostem do života jako třeba čtení, psaní, dokonce i jak házet nožem nebo střílet z luku. I Cindy se snažila, chodila s tátou pomáhat na statek, snažila se doma uklízet, a dokonce se i vařit. Tímhle krokem by mohlo skončit špatné dětství a dívka by mohla začít žít šťastně. Jenže ne nadarmo se říká, že člověk se nedokáže změnit... Jen jednou udělala mladá slečna něco špatně. Jen jednou zapomněla zaklapnout dvířka stáje. Ani ten kůň neutekl! Ale její otec byl tak naštvaný, že ji po zádech přetáhl bičem. A tak si od deseti let nosí dívka ošklivou jizvu, která se jí táhne přes celá záda. Jenže to není všechno. Ještě ten týden ji otec za nemalé peníze prodal do místního bordelu. Prý že "Když neumí být zodpovědná, stejně by nakonec skončila jako kurva." Ale v tom se šeredně pletl. Kdyby dívka nebyla nucená odejít, možná by teď byla milá, laskavá a vzorná. Dokonce by mohla mít i životní lásku, kdo ví. Mohla se z ní stát slavná zpěvačka, už jen díky krásnému hlasu. Ale to se nikdy nedozvíme. Isaac ji postavil na začátek cesty, kterou se musela vydat bez možnosti jiného výběru.

A tak se tedy dívka držela předem určených kolejí. Po nocích brečela, přes den uklízela. Ztratila veškeré kamarády, nikdo se přeci nebude bavit s nějakou šlapkou, kterou zavrhla rodina. Jedinou osobou, které mohla svěřit, co jí trápí, byla dvacetiletá blondýnka, dcera majitelky toho nesmyslného "úřadu". Ta taky neměla zrovna pěkný život. Narodila se do špatné rodiny a pro rodiče byla jedním velkým zklamáním. Že ji to taky rádi dávali najevo. Cindy ji v tom chápala, stejně jako ona rozuměla brunetce. V tu dobu už bylo Cindy patnáct let a začala pracovat s prvními zákazníky. Prvně svoji práci nenáviděla. Nenáviděla je, že něco takového dělají svým manželkám a přítelkyním, nenáviděla sebe, že jim to umožňuje. Prostě jednoduše v tu dobu neměla ráda celý svět. Jenže do měsíce to pro ni byl už takový stereotyp, že se bez toho neobešla. Její život se začal skládat ve směs z vystavování jejího těla v drahých kusech oblečení a trávení nocí s neznámými cizinci. Trvalo pouhé dva měsíce, než si na to naprosto navykla a ani jí to tolik nepřekáželo. I když se za to stále trochu styděla. Jinak se ale opravdu se změnila. Z opatrné holčičky teď byla slečna, co ráda riskovala, měla sebevědomí, a bohužel i trochu zahořkla. Nemůžete se jí divit, musela prostě dospět. Takže místo toho, aby byla nevinná a laskavá, stala se z ní drzá rebelka, která nemá problém vám rozbít hubu, když si ji na ni otevřete.

V ten samý čas také začínala mladá Cindy poznávat strasti lásky. Pochopila, že není tak pěkná jako v romantických hrách a knížkách. Žádný Romeo ani Julie neexistuje a "pravá láska" je jen knižní výmysl. Její první láskou byla právě ta dvacetiletá blondýnka - Elisa, která se ji tak ujala. Na malý moment to vypadalo, že se na Cindy usmálo štěstí. Její první vztah trval sice krátce, zato můžu s jistotou říct, že to něco, co mezi dívkami bylo, byla právě ta nesmyslná a slepá pravá láska. Jenže středověk je hold středověk. Jejich vztah začal nosit spíš problémy než štěstí. Elisa nebyla šťastná. Tedy, asi by i byla - kdyby ji rodiče každý večer nevtloukali do hlavy, že přece nemůže milovat dívku a vůbec, co si to představuje, prý zamilovat se. A pracovat pak bude jako kde? A jednoho dne to pro Eli bylo prostě moc. Nepřemýšlela nad následky, ani nad tím, jakou bolest může způsobit ostatním. Sobecky si vzala život, předávkovala se a utopila ve vaně. A vina padla znovu na Cindy, která ze svého života byla tak moc zničená, že si ten večer přísahala, že už nebude milovat. Že už nechce milovat, nikdy. Pokud měla v životě nějaký další vztah, zakládal se pravděpodobně už jen na sexu. Asi to v ní zůstalo i díky matce, která tak žila celý svůj krátký život. Někde uvnitř je možná stále tou romantickou duší, co se ráda projde při měsíčku a ráda dostává jen tak růže, ale to se musíte probojovat hluboko.

Tu noc by si život vzala možná i ona, kdyby se neobjevil někdo, kdo ji vytáhl ze všech těch sraček. Pamatujete ještě na Jasona? Cindy ho neviděla deset let. A i přesto ho poznala na první pohled. Neřekl jí, co se tenkrát stalo, proč v jedenácti letech zmizel a nechal jí samotnou. Ale slíbil, že už se jí nikdy nic špatného nestane. Prý se o to postará. Zklamal, ale to předbíháme.

Její znovu nalezený bráška ji vzal do rodiny Rowenových. Ne, není to shoda jmen. Cindy po osmi letech znovu viděla své prarodiče. Bylo to zvláštní, mít zase domov a někoho, koho zajímá, jestli žijete a vlastně mít prvně v životě cokoliv, na co si vzpomenete. Pan a paní Roweny byli sice staří, ale pořád bylo fajn mít babičku. V tu dobu byla Cindy i nucená naučit se znakové řeči, její děda totiž časem ohluchnul. Když poté po necelém roce babička, a o týden později i děda, umřeli, byla to první smrt, kterou Cindy nesla ve svém životě v celku dobře a se smutným úsměvem. Sama jim zařídila nádherný pohřeb a každý následující den je chodila navštěvovat na hřbitov a nosila jim čerstvé lilie. Oni si přeci prožili nádherný a dlouhý život, i když pro ně byla dcera zklamáním, vnoučata se jim to snažila vynahradit.

Mezi tím vším se šestnáctiletá Cindy snažila si znovu upevnit vztah s bratrem. Byl pro ni oporou v těžkých chvílích a snažil se jí dostat z hlavy všechna traumata. Zvláštní bylo, že Cindy nikdy nechtěla psychologa. I když se noc, co noc probouzela ze zlého snu, nikdy o tom nemluvila s nikým jiným, než s tlustou toulavou kočkou a svým bráškou. Byli tu jeden pro druhého, jak si slíbili. Ale pak přišel den, kdy se to ale všechno podělalo.

Cindy věděla moc dobře, že se její bratr stal tak trochu závislým na návykových látkách. Aby si vydělal na drogy, lovil po lesích zvěřinu a prodával ji na černém trhu, kde poté kupoval i ty sračky, co mu ničili život. Ten den byla Cindy s ním. Sama chtěla nelegálně prodat pár svých kreseb, které se tak mohli probojovat do světa. Jenže k tomu se nikdy nedostala. V polovině dne se jejímu bratrovi udělalo špatně, a tak si koupil větší dávku než normálně, prý že mu to určitě uleví. Kdyby jen věděl, jak se tenkrát pletl... Cindy si dodnes pamatuje, od koho si ty "léky" koupil. Pamatuje si obličej té dívky do sebemenšího detailu. Také přísahala, že se jí jednou pomstí. Ten den nedošel Jason ani domu. Na půli cesty se zhroutil z ničeho nic na chodník a už se neprobral.

Cindy z toho byla mimo týden. Celý týden se nedokázala ani podívat na jídlo a v nocích nedokázala vůbec spát. Pořád se k ní vraceli momenty z minulosti a obličeje všech mrtvých, kteří z většiny umřeli kvůli ni - alespoň ona sama si to dávala pořád za vinu. Nakonec skončila v nemocnici. Další tři měsíce strávila na psychiatrii, odkud ji nechtěli pustit dřív, než jim dokáže, že už se znovu nezhroutí. Ale stejně odtamtud utekla, jako vlastně z celé provincie. Každý kout Criminalus jí připomínal smrt všech, na kterých ji kdy záleželo. Teď už neměla ale absolutně nikoho. Tedy... její otec možná někde stále žije, pokud se neotrávil alkoholem nebo ho neudupal kůň (přála bych mu to, hajzlovi). Ale ten Cindy zničil vlastně kompletně celý život, tak proč by se ho vůbec snažila jen hledat.

Možná půl roku? Ani sama brunetka neví, jak dlouho cestovala z města do vesnice, jak dlouho chodila z provincie do provincie. Musí se nechat, že jí to neustálé cestování vytvarovalo krásně postavu, ale to není až tak důležité. Ve směs se živila kradením a prostitucí. Bylo to dost smutné, ale za svůj krátký život se nestihla naučit nic moc užitečného. Občas vypomohla v nějaké domácnosti, kde už si staří lidé neuměli pomoct sami a měla pak třeba alespoň střechu nad hlavou. Ale jinak se za svoji milou stránku, jak to jen říct... styděla. Ano, styděla se za to, že byla na někoho laskavá, že někomu JEN TAK pomohla. U nich doma to bylo tabu, stejně jako všude, kde Cindy vyrůstala. Žila v sobeckém prostředí, co by na to asi tak někdo řekl, kdyby náhodou pomohla starší paní s taškou a nechtěla za to ani zlaťák.

Touhle cestou se nakonec dostala až do Artemu. Dodnes neví, proč se zastavila zrovna tady. Možná se jí líbilo to prostředí, mohli na ní zapůsobit zdejší lidé nebo ji možná zaujal umělecký duch provincie. Ale odsud už se nehnula. Tenkrát jí táhlo už na osmnáct, když se zabydlela v zřícenině nějaké věže. V tu chvíli z ní byl takový druhý Aladdin, akorát v dívčím podání. Byla laskavá na lidi, starala se o osiřelé děti, i když sama nic neměla a žila zásadně z krádeží anebo právě nelegálního nabízení samy sebe. Ale co chcete od dívky, co si prožila tolik věcí.

Ale aby nebylo všechno zase až tak špatné, i na její život vysvitlo sluníčko, a to v momentě, kdy se seznámila s Hope Helles Mallwis. Půvabnou, a dost potřeštěnou brunetkou, která se za pár krátkých měsíců stala její věrnou společnicí a nejlepší kamarádkou. Zatáhla Cindy do ruchu města a společně se tady staly i celkem známou dvojkou, kterou nemohlo ale nic na světe rozdělit. Dokonce i osud to tak pravděpodobně chtěl.

Těsně po osmnáctých narozeninách si Cindy vzala práci na plný úvazek ve známém baru, kde už předtím dělala takovou placenou, nelegální, pomocnici. Přeci jen, s alkoholem můžete zacházet až v dospělosti, takže pst. Její práce se skládala ze stání za barem, nalévání opilým chlapcům a občas toho využívala i pro sebe. Ale teď už spala s náhodnými cizinci opravdu jen občas. Nechtěla ztratit svou kamarádku.

A co se týče selekce? Jakmile se k brunetce dostalo, že něco takového vůbec existuje, tak od první chvíle věděla, že to není nic pro ni. Upřímně, neměla ráda všechny ty vznešené zadnice, co si jen posedávají v luxusu a absolutně neřeší, kolik lidí hladoví na ulicích. Sice věděla, že nemohou kontrolovat každého člověka na planetě, ale nikdy jí nepřišlo, že by se nějak extra starali. A pak nastoupilo jedno velké "jenže". Cindy se svou nejlepší kamarádkou se vsadily s partou kluků. Pokud by prohrály, musely by obě podat přihlášku do selekce. A pro tentokrát jim nepřálo štěstí. Takže právě díky tomu "jenže" podala Cindy přihlášku.

Zaujímavosti:

• má problém s nízkým tlakem, občas se jí prostě z ničeho nic začne točit hlava, nebo naprosto "bezdůvodně" omdlí

• do paláce nepřijede sama, jejím doprovodem rozhodně bude bílá fretka jménem Nova

• neustále na krku nosí řetízek s přívěskem motýlka; má pro ni zvláštní hodnotu a nehodlá se ho vzdát

• z boku prostředníčku má vytetované číslo 3553 a asi vám jen tak neřekne, co to znamená

• moc nemusí sladké a třeba čokoládu úplně nenávidí; pokud ji něco nevadí, tak jedině zmrzlina

Práca: barmanka

Fc: Madison Beer